Klášter dominikánů

Jablonné v Podještědí, tehdy Gavela, se v písemných pramenech poprvé objevuje v roce 1249. Havel z Lemberka, Gallus de Yablonni, je v nich zmiňován jako významný kolonizátor, zakladatel Lemberka a města Jablonného v místě tržního střediska, kde Havel založil i dominikánský klášter. Tento mužský klášter je v písemných pramenech doložen k 2. listopadu 1252, kdy byly uděleny odpustky těm, kteří přispějí na jeho dostavbu.

Z pozdějších staletí máme jen skrovné zmínky. V roce 1269 se v Jablonném konala řádová kapitula česko-polské dominikánské provincie. Ze záznamu z roku 1389 se dozvídáme, že v klášteře tehdy žilo kromě převora přinejmenším deset dalších kněží.

V roce 1425 či 1426 vypálili Jablonné husité. Škody tehdy utrpěl i dominikánský klášter. Některé zdroje uvádějí, že v souvislosti s šířením husitismu dominikáni z města odešli a vrátili se až po roce 1500.

V roce 1594 se převorem stal Dominik Stallhofer, který v klášterním kostele obnovil hrob sv. Zdislavy. Za třicetileté války bylo Jablonné vypleněno, postižen byl i klášter. V poslední čtvrtině 17. století byl klášter stržen a na jeho místě byl zbudován klášter nový. Na tuto stavbu pak navazovala stavba sousedního klášterního kostela. Hliněné a dřevěné stěny kláštera byly po roce 1683 postupně nahrazovány stěnami zděnými s klenutými stropy.

Zničující požár pohřbil celé město a spolu s ním byl i klášter obrácen v obrovskou zříceninu. Shořel krov, rozpukaly klenby v dolním i horním podlaží.

Gubernium vydalo 18. června 1788 konečné nařízení o zrušení kláštera na základě dvorského dekretu císaře Josefa II z 24. července 1786. Při dražbě, konané 2. dubna 1789, získal klášter majitel jablonského panství František hrabě Pachta, majitel jablonského panství. Klášter opravil a z části sloužil jako fara a zbývající část sloužila jako administrativní budova panství.

1. února 1806 byla část budovy, která nesloužila pro potřeby fary, pronajata pro vojenské účely.

V roce 1873 došlo v souvislosti s prodejem pachtovského majetku jablonského panství ke změně vlastnických vztahů. Bývalou vrchnostenskou část tehdy koupilo město Jablonné a využívalo ji k bydlení a pro kanceláře městského úřadu.

Na děkanství byla fara povýšena v roce 1900. Bylo to na konci období, kdy byla dokončena obnova sousedního kostela a došlo 10. srpna roku 1900 k jeho slavnostnímu vysvěcení.

Muzeum bylo ve čtyřech místnostech bývalé kanceláře městského úřadu zřízeno roku 1926. Církevní muzeum se nacházelo v druhé části budovy.

V roce 1945 se na žádost litoměřického biskupa dominikáni do Jablonného vrátili jako strážci hrobu. Byla jim městem předána i zbývající část objektu. Jejich působení trvalo jen do roku 1950, kdy byly všechny mužské kláštery v tehdejším Československu zrušeny. Klášter byl obsazen státní bezpečností, majetek byl zabaven a bratři dominikáni převezeni do Broumova. Na faru nastoupili opět diecézní kněží. Dominikáni se nakrátko vrátili do Jablonného v letech 1969 až 1973, ale nastupující normalizace je odtud vyhnala. Během ní jsou dominikánští otci Jindřich Gajzler O. P. a František Švercl O. P. nuceni pracovat v závodě NISA. Správu nad kostelem a klášterem převzali až v roce 1990. 21. května 1995 se dočkali své odměny v podobě svatořečení svaté Zdislavy.

zvuková stopa: Klášter dominikánů; 4:46, 4,4 MB; verze pro tisk: pdf

GPS: 50° 38' 7.499" N, 13° 49' 29.522" E

<< předchozí objekt || další objekt >>